Ctnost solidarity přesahuje oblast hmotných statků. Tím, že církev šířila duchovní dobra víry, podporovala navíc rozvoj hmotného blahobytu, kterému často otevírala nové cesty. Tak se během staletí naplňovala slova Pána: „Nejprve tedy hledejte Boží království a jeho spravedlnost, a to všechno vám bude přidáno“ (Mt 6,33). „Po dva tisíce let žije a mohutní v duši církve vědomí, které pohánělo a ještě pohání až k hrdinství lásky mnichy obdělávající půdu, osvoboditele otroků, ošetřovatele nemocných a ty, kteří přinášejí víru, civilizaci, kulturu všem generacím a všem národům, aby vytvářeli takové společenské podmínky, které by všem umožňovaly život hodný člověka a křesťana.“