Již proto, že se člověk skládá z ducha a těla, existuje v něm jisté napětí, probíhá v něm jistý boj mezi náklonnostmi „ducha“ a „těla“. Tento konflikt patří však k dědictví hříchu, je jeho důsledkem a zároveň i potvrzením. Je součástí každodenního duchovního boje. Apoštolovi nejde o to znevažovat nebo odsuzovat tělo, které s duchovou duší vytváří přirozenost člověka a jeho osobnost jako výraz subjektu; zaměřuje se však na skutky, nebo spíše na ustálené dispozice — na ctnosti a neřesti — mravně dobré nebo špatné, které jsou plodem podřízení (v prvním případě) nebo odporu (v druhém případě) vzhledem ke spásnému působení Ducha svatého. Apoštol proto píše: „Protože Duch je naším životem, podle Ducha také jednejme!“ (Gal 5,25).
Předchozí paragraf 2515 | Následující paragaraf 2517