Číslo paragrafu: 2691

Kostel, dům Boží, je vlastní místo liturgické modlitby farního společenství. Je to také přednostní místo pro adoraci (klanění se) Krista skutečně přítomného v Nejsvětější svátosti. Volba vhodného místa není pro opravdovost modlitby lhostejná: — pro osobní modlitbu může být tímto místem „modlitební koutek“ s Písmem svatým a obrazy, aby byl člověk „ve skrytu“ v přítomnosti svého Otce. V křesťanské rodině taková malá oratoř (modlitební místo) napomáhá společné modlitbě; —v krajích, kde jsou kláštery, je posláním těchto komunit umožnit věřícím účast na chórové modlitbě a umožňovat jim nezbytnou samotu pro intenzivnější osobní modlitbu; — pouti oživují vědomí naší pozemské cesty do nebe. Bývají tradičně dobrou příležitostí k obnově modlitby. Svatyně jsou pro poutníky, kteří hledají své živé prameny, mimořádnými místy k prožívání křesťanských způsobů modlitby „v církvi“.