Číslo paragrafu: 769

„Církev … bude dovršena teprve v nebeské slávě“, ve chvíli Kristova slavného návratu. Až do onoho dne „církev se ubírá při svém putování mezi pronásledováními světa a útěchami Boha“. Zde na zemi se cítí ve vyhnanství, daleko od Pána; „touží po dovršeném království a všemi silami doufá a přeje si spojit se ve slávě se svým Králem“. Plné uskutečnění církve — a skrze ni i světa — ve slávě nenastane leč po mnoha zkouškách. Teprve tehdy „budou všichni spravedliví počínaje Adamem — ‘od spravedlivého Ábela až k poslednímu vyvolenému’ — shromážděni ve všeobecné církvi u Otce“.