Podle této analogie budou vyloženy nejprve tři svátosti uvedení do křesťanského života (první kapitola), pak svátosti uzdravení (druhá kapitola), nakonec svátosti, které slouží společenství a poslání věřících (třetí kapitola). Tento postup není jistě jediný možný; umožňuje však vidět, že svátosti tvoří organismus, v němž každá z nich má svou životní roli. V tomto organismu zaujímá eucharistie jedinečné postavení, poněvadž je „svátost svátostí“: „ostatní svátosti jsou k ní zaměřeny jako ke svému cíli“.
Předchozí paragraf 1210 | Následující paragaraf 1212
