Člověk Starého zákona prožívá nemoc před Bohem. Před ním také proléval slzy nad svou nemocí; od něho, Pána života a smrti, si snažně vyprošuje uzdravení. Nemoc se stává cestou k obrácení a Božím odpuštěním začíná uzdravení. Izrael zakouší, že nemoc je jakýmsi tajemným způsobem spojena s hříchem a zlem a že věrnost Bohu podle jeho Zákona navrací život: „Neboť já jsem Hospodin, já tě uzdravuji“ (Ex 15,26). Prorok nahlíží, že utrpení může mít i výkupný smysl za hříchy druhého. Nakonec Izaiáš ohlašuje, že Bůh dopřeje Sionu čas, kdy odpustí každou vinu a vyléčí každou nemoc.