Respektování lidské osoby předpokládá respektování práv, která vyvěrají z její důstojnosti jakožto tvora. Tato práva jsou starší než společnost a jsou jí uložena. Jsou základem mravní oprávněnosti každé autority: společnost, která je znevažuje anebo je odmítá uznat ve svém pozitivním zákonodárství, podrývá vlastní mravní oprávněnost. Chybí-li takové respektování, vládní moc se musí opírat jen o sílu nebo o násilí, aby si vynutila poslušnost svých poddaných. Je úkolem církve připomínat tato práva lidem dobré vůle a rozlišovat je od protiprávních nebo falešných nároků.
Předchozí paragraf 1929 | Následující paragaraf 1931