Člověk se podílí na moudrosti a dobrotě Stvořitele, který mu uděluje schopnost ovládat své činy a schopnost zaměřovat se k pravdě a dobru. Přirozený mravní zákon vyjadřuje původní smysl pro mravnost, který dovoluje člověku rozumem rozlišovat, co je dobré a co je zlé, pravdu a lež: „Přirozený zákon je vepsán a vtesán do duše každého jednotlivého člověka; je totiž lidským rozumem, který ukládá jednat dobře a zakazuje hřích … Tento příkaz lidského rozumu by však nebyl s to mít sílu zákona, kdyby nebylo hlasu a tlumočníka mnohem vyššího než rozum, jemuž se musí podřídit náš duch i naše svoboda.“
Předchozí paragraf 1953 | Následující paragaraf 1955