Protože milost patří do nadpřirozeného řádu, uniká naší zkušenosti a lze ji poznat jen vírou. Nemůžeme tedy na základě svých pocitů nebo svých skutků dovozovat, že jsme ospravedlněni a spaseni. Nicméně uvažujeme-li podle slova Pána „poznáte je tedy po jejich ovoci“ (Mt 7,20) o Božích dobrodiních v našem životě i v životě svatých, poskytuje nám to záruku, že milost v nás působí a že nás pobízí ke stále větší víře a k postoji důvěryplné chudoby. Tento postoj je velice pěkně vysvětlen názorně v odpovědi Jany z Arku na lstivý dotaz jednoho z jejích církevních soudců. Na otázku, zda ví, je-li v Boží milosti, odpovídá: „Nejsem-li v ní, kéž mě Bůh do ní uvede; jsem-li, kéž mě v ní ráčí uchovat.“ „Bože … ukazuješ svou slávu na svých svatých. Neboť když korunuješ jejich zásluhy, korunuješ své dary.“
Předchozí paragraf 2004 | Následující paragaraf 2006