Číslo paragrafu: 2009

Přijetí nás za děti činí nás skrze milost účastnými božské přirozenosti a může nám v důsledku daru nezasloužené Boží spravedlnosti udělit opravdovou zásluhu. Je to právo vyplývající z milosti, plné právo lásky, která z nás činí „spoludědice“ Krista a činí nás hodnými dosáhnout „slíbeného dědictví věčného života“. Zásluhy našich dobrých skutků jsou dary Boží dobroty. „Nejprve byla udělována milost, nyní se dává, co je dlužno … tvé zásluhy jsou vlastně jeho dary.“