Desatero tvoří nedělitelný celek. Každé „slovo“ odkazuje ke každému dalšímu slovu i ke všem ostatním; vzájemně se podmiňují. Obě desky se vzájemně vysvětlují; vytvářejí organickou jednotu. Přestoupit jedno přikázání, znamená porušit všechna ostatní. Nelze ctít jiné lidi, aniž by se vzdávala chvála Bohu, jejich Stvořiteli. A nebylo by možné klanět se Bohu bez lásky ke všem lidem, jeho tvorům. Desatero spojuje v jednotu život člověka ve vztahu k Bohu i ve vztahu ke společnosti.
Předchozí paragraf 2068 | Následující paragaraf 2070