Číslo paragrafu: 2217

Po celou dobu, v níž dítě žije v domě svých rodičů, má vyhovět každé jejich žádosti, odůvodnění dobrem jeho vlastním nebo celé rodiny. „Děti, ve všem svoje rodiče poslouchejte, jak se to patří u křesťanů“ (Kol 3,20). Děti mají také poslouchat rozumných rozkazů svých vychovatelů a všech, kterým je jejich rodiče svěřili. Jsou-li však ve svědomí přesvědčeny, že je mravně špatné poslechnout daný rozkaz, ať v tom neposlechnou. I když děti vyrostou, i nadále mají respektovat své rodiče. Předem vyplní jejich přání, budou je často žádat o radu a přijmou jejich oprávněná napomenutí. S plnoletostí přestává poslušnost dětí vůči rodičům, ale ne úcta, která jim přísluší vždycky. Ta má ve skutečnosti svůj kořen v bázni Boží, v jednom z darů Ducha svatého.