Transplantace orgánů je ve shodě s mravním zákonem, jestliže tělesné a duševní škody a nebezpečí, jimž se vystavuje dárce, jsou přiměřené dobru, o které se usiluje u příjemce. Darování orgánů po smrti je čin vznešený a záslužný a má být podporován jako projev ušlechtilé solidarity. Stává se však morálně nepřijatelným, jestliže dárce nebo jeho blízké, k tomu oprávněné osoby nedali svůj výslovný souhlas. Mimoto je mravně nepřípustné způsobit přímo invalidní zmrzačení nebo smrt, i kdyby to bylo pro oddálení úmrtí jiných osob.
Předchozí paragraf 2295 | Následující paragaraf 2297