Číslo paragrafu: 2474

Církev s velkou péčí sebrala vzpomínky na ty, kteří šli až do krajnosti, aby dosvědčili svou víru. Jde o akta mučedníků, která tvoří archivy pravdy psané krvavými písmeny. „Nebudou mi k ničemu všechny půvaby země ani pozemská království; pro mne je lepší, abych zemřel, abych se spojil s Ježíšem Kristem, než abych byl králem až do končin země. Hledám toho, který za nás zemřel. Jeho chci, který pro nás vstal z mrtvých. Blíží se chvíle mého zrození…“ „Velebím tě, žes mě považoval za hodného tohoto dne a této hodiny, abych byl připočten mezi tvé mučedníky. Tys dodržel svůj slib, Bože věrnosti a pravdy. Za tuto milost a za všechny věci tě chválím, velebím tě, vzdávám ti slávu skrze Ježíše Krista, věčného a všemohoucího kněze, tvého přemilého Syna. Skrze něho, který žije a kraluje s Tebou a Duchem svatým, buď sláva Tobě nyní a na věky věků. Amen.“