Číslo paragrafu: 2577

V tomto důvěrném vztahu k věrnému Bohu, plnému slitování a nejvýš milosrdnému, čerpal Mojžíš sílu a houževnatost své přímluvy. Neprosí za sebe, ale za lid, který si Bůh získal. Mojžíš se přimlouvá již během boje s Amalečany, nebo aby dosáhl uzdravení Mirjam. Ale především po odpadlictví lidu, když ho svou přímluvou brání před Bohem (srov. Ž 106,23), se modlí, aby zachránil lid. Pohnutky jeho modlitby (přímluva je také tajemný boj) budou podněcovat odvahu velkých mužů modlitby židovského národa, jakož i církve: Bůh je láska, tedy je spravedlivý a věrný; nemůže si protiřečit, musí si vzpomenout na své obdivuhodné činy; je v sázce jeho sláva, nemůže opustit tento lid, který nese jeho jméno.