Číslo paragrafu: 2583

Když se Eliáš ve svém útočišti u potoka Kerítu naučil milosrdenství, učí vdovu ze Sarepty víře v Boží slovo a tu víru pak potvrdí svou naléhavou modlitbou: Bůh vrátí k životu vdovina syna. Při oběti na hoře Karmel, při rozhodující zkoušce víry Božího lidu, na Eliášovu prosbu Hospodinův oheň stráví celopal ve chvíli, „kdy se přináší večerní oběť“. Eliášova slova „Odpověz mi, Hospodine, odpověz mi, …“ (1 Král 18,37) přejímají východní liturgie v eucharistické epiklezi. Nakonec, když pokračoval v cestě a vydal se do pouště k místu, kde se živý a pravý Bůh zjevil svému lidu, vstupuje Eliáš, stejně jako Mojžíš, „do jeskyně“, až „přejde“ tajemná přítomnost Boha. Avšak bude to teprve na hoře Proměnění, kdy se zjeví ten, jehož tvář hledají. Na tváři ukřižovaného a zmrtvýchvstalého Krista se zrcadlí poznání Boží slávy.