Číslo paragrafu: 2589

V žalmech lze rozeznat stálé rysy, jako je: prostota a spontánnost modlitby; touha po samém Bohu skrze všechno a se vším, co je v jeho stvoření dobré; svízelná situace věřícího, který ve své přednostní lásce k Pánu je vystaven davu nepřátel a pokušením; a v očekávání toho, co udělá věrný Bůh, jistota o jeho lásce a odevzdanost do jeho vůle. Modlitba žalmů je vždy proniknuta chválou, a proto titul této sbírky plně odpovídá tomu, co nám napovídá: „Chvály“. Vzhledem k tomu, že je sestavená pro bohoslužbu shromáždění, dává nám zaslechnout výzvu k modlitbě, na kterou zpěvem odpovídá: „Aleluja!“, „Chvalte Pána!“ „Co je půvabnější než žalm? Krásně o tom mluví sám David, který říká: ‘Chvalte Hospodina, protože žalm je dobrý. Ať zní našemu Bohu příjemné a krásné chválení.’ A skutečně, v žalmech je všechno: dobrořečení lidu, Boží chvála vzdávaná shromážděním i hold veškerenstva; v žalmech promlouvá vesmír, zaznívá hlas církve, zní v nich zpěvem vyznání víry …“