Číslo paragrafu: 2837

„Vezdejší“ (tohoto dne, každodenní). Toto slovo „epiousios“, je užito v Novém zákoně pouze na tomto místě. Ve smyslu časového určení je to určité pedagogické opakování slova „dnes“, aby v nás upevňovalo „bezvýhradnou“ důvěru. V kvalitativním slova smyslu znamená ‘nezbytné pro život’, a v širším slova smyslu ‘každé dobro’, jež dostačuje k tomu, aby se člověk uživil. Vzato doslovně [épiousios: „nadpodstatný“] označuje toto slovo přímo chléb života, Kristovo tělo, „lék nesmrtelnosti“, bez něhož nemáme v sobě život. Konečně, je zřejmý jeho nebeský smysl, je-li spojeno s předešlým: „Tento den“ je den Páně, den královské hostiny, předjímané v eucharistii, která je již okoušením Božího království, které přichází. Proto se sluší, aby se eucharistická oběť slavila „každý den“. „Eucharistie je naším každodenním chlebem …Vlastní silou tohoto božského pokrmu je, že vytváří jednotu: spojuje nás s tělem Kristovým a činí z nás jeho údy, abychom se stali tím, co přijímáme … ale také ve čtení, která posloucháte denně v kostele, v hymnech, které slyšíte a které zpíváte, je tento chléb. To vše je nezbytné pro naše pozemské putování.“ Nebeský Otec nás vybízí, abychom prosili jako nebeské děti o nebeský chléb. Kristus „sám je chléb zasetý do Panny, vykvašený v těle, prohnětený utrpením, upečený v peci hrobu, uchovávaný v církvi, přinášený na oltáře, poskytovaný každý den věřícím jako nebeský pokrm“.