Číslo paragrafu: 2839

Začali jsme se modlit k našemu Otci s odvážnou důvěrou. V prosbě o posvěcení jeho jména jsme jej prosili, abychom sami byli stále víc posvěcováni. Avšak, ačkoliv jsme oděni křestním šatem, nepřestáváme hřešit a vzdalovat se od Boha. Nyní se k němu vracíme touto novou prosbou jako marnotratný syn a vyznáváme před ním, že jsme hříšníci, jako to učinil celník. Naše prosba začíná „vyznáním“, kterým zároveň vyznáváme svou ubohost i jeho milosrdenství. Naše naděje je jistá, protože v jeho Synu „máme vykoupení a odpuštění hříchů“ (Kol 1,14). Účinné a nepochybné znamení jeho odpuštění nacházíme ve svátostech jeho církve.