Tak se Pánova slova o odpuštění, tato láska, která miluje až do krajnosti stávají životem. Podobenství o nemilosrdném služebníku, jímž vrcholí Pánovo učení o církevním společenství, končí těmito slovy: „Tak bude jednat s vámi i můj nebeský Otec, jestliže ze srdce neodpustíte každý svému bratru.“ Vždyť právě tam, „v hlubině srdce“, se všechno svazuje a rozvazuje. Není v naší moci necítit více urážku a zapomenout na ni; avšak srdce, které se nabídne Duchu svatému, promění ránu v soucit a očistí paměť tím, že přemění urážku na přímluvu.
Předchozí paragraf 2842 | Následující paragaraf 2844