Muž a žena, stvořeni společně, jsou Bohem chtěni jeden pro druhého. Boží slovo nám to naznačuje v různých úryvcích posvátného textu. „Není dobré, že člověk je sám. Udělám mu pomocníka, který by se k němu hodil“ (Gn 2,18). Tímto lidským „protějškem“ nemůže být žádný živočich. Žena, kterou Bůh „utvořil“ z žebra vyňatého z muže a kterou k němu přivede, vyvolá v muži výkřik úžasu, zvolání lásky a společenství: „Toto je ? kost z mých kostí a tělo z mého těla“ (Gn 2,23). Muž objevuje ženu jako druhé „já“ téhož lidství.