Číslo paragrafu: 406

Nauka církve o předávání prvotního hříchu byla upřesněna hlavně v 5. století, zvláště pod vlivem učení sv. Augustina proti pelagianismu, a v 16. století v boji proti protestantské reformaci. Pelagius zastával názor, že člověk může vést mravně dobrý život přirozenou silou své svobodné vůle bez potřebné pomoci Boží milosti; omezoval tak vliv Adamovy viny na špatný příklad. První protestantští reformátoři naopak učili, že člověk byl prvotním hříchem radikálně zkažen a zbaven své svobody; ztotožňovali hřích, který dědí každý člověk, s náchylností ke zlému („concupiscentia“), která prý je nepřemožitelná. K tomu, jaký je smysl zjeveného o prvotním hříchu, se církev vyslovila na 2. oranžském sněmu v roce 529 a na tridentském koncilu v roce 1546.