Číslo paragrafu: 441

Boží Syn je ve Starém zákoně titul, který se dává andělům, vyvolenému národu, synům Izraele a jejich králům. V těchto případech znamená adoptivní synovství, jež vytváří mezi Bohem a jeho tvorem mimořádně důvěrné vztahy. Když je tedy slíbený Král-Mesiáš nazýván „Božím Synem“, nevyplývá z toho nutně, podle literárního smyslu oněch textů, že je víc než člověk. Ti, kdo takto označovali Ježíše jako izraelského Mesiáše, nechtěli asi říci nic víc.