Číslo paragrafu: 575

Mnoho Ježíšových skutků i slov tedy patřilo ke „znamení, kterému se bude odporovat“ (Lk 2,34), a to mnohem více v očích náboženských předáků z Jeruzaléma, těch, které evangelium sv. Jana často nazývá „Židy“, než v očích prostého lidu. Jeho vztahy k farizeům jistě nebyly jenom polemické. Jsou to právě farizeové, kteří ho upozorňují na nebezpečí, jemuž se vystavuje. Ježíš některé z nich chválí, jako zákoníka z Mk 12,34, a vícekrát stoluje v domě farizeů. Ježíš potvrzuje některé nauky, které zastávala tato náboženská elita Božího lidu: vzkříšení z mrtvých, formy zbožnosti (almužnu, modlitbu a půst), zvyk obracet se k Bohu jako k Otci, charakteristický pro přikázání lásky k Bohu a bližnímu.