Číslo paragrafu: 635

Kristus tedy sestoupil do hlubin smrti, aby mrtví uslyšeli hlas Božího Syna. Ti, kteří uslyší, budou žít. Ježíš, „Původce života“, „svou smrtí zbavil moci toho, který má vládu nad smrtí, totiž ďábla“, a tak vysvobodil „všechny ty, kteří byli po celý život drženi v otroctví strachem před smrtí“ (Žid 2,14-15). Od nynějška má vzkříšený Kristus „klíče od smrti a podsvětí“ (Zj 1,18) a před Ježíšovým jménem se skloní „každé koleno na nebi, na zemi i v podsvětí“ (Flp 2,10). „Na zemi je dnes veliké ticho. Veliké ticho a samota. Veliké ticho, protože Král spí. Země se zatřásla a zlmkla, protože vtělený Bůh usnul a vyburcoval ty, kteří od věků spali ... Jistě jde hledat praotce lidstva jako ztracenou ovci. Jistě chce navštívit ty, kdo se nacházejí v naprostých temnotách a ve stínu smrti; jistě přichází ten, který je jejich Bůh a jejich syn, vysvobodit z bolestí uvězněného Adama spolu s uvězněnou Evou … Já jsem tvůj Bůh a pro tebe jsem se stal tvým synem … Probuď se, spáči, přece jsem tě neučinil proto, abys prodléval spoutaný v podsvětí. Vstaň z mrtvých, neboť já jsem život těch, kdo zemřeli.“