Číslo paragrafu: 751

Slovo „církev“ (biblické pojmenování „ekklésia“, z řeckého „ek–kalein“ — „svolat“) znamená „svolání“, „shromáždění“. Označuje shromáždění lidu, obyčejně náboženského rázu. Výraz je často užíván v řeckém překladu Starého zákona, když označuje shromáždění vyvoleného národa, které se sešlo před Bohem, především shromáždění u Sinaje, kde Izrael dostal Zákon a kde byl Bohem ustaven jako jeho svatý lid. Tím, že se první společenství těch, kteří věřili v Krista, nazvalo „církev“, vyjádřilo, že se považuje za dědice onoho shromáždění. V církvi Bůh „shromažďuje“ svůj lid ze všech končin země. Výraz „kyriaké“, z něhož vzniklo angl. „church“, něm. „Kirche“ a české „církev“, znamená „ta, jež patří Pánu“.